Part. 5 + dovětek
Místo a čas: O NĚKOLIK HODIN POZDĚJI V ÚŘADOVNĚ ŠERIFA. DOYLE, DONNEROVÁ, COOPER, AXON A HENDRIKS PROJEDNÁVAJÍ MINULÉ UDÁLOSTI.
,,Coopere, ve zprávě jsi se zmínil, že jde možná o reakci toho tvora na narušení jeho teroteria,'' upozoňuje Doyle
,,Je to možné,'' říká Cooper, ,,ale k těm zabití dochází ve stále širší lokalitě.''
,,Jedna věc mi nesedé. Vlk zabijí vždycky ve smečce, kdežto tohle zvíře podle všeho zabíjí samo.''
,,Ale zabíjí jako vlk,'' namítne Donnerová, ,,a ať jde o lidi či zvířata, vždy v nejvyššá fázi lunárního cyklu, což by odpovídalo starým pověstem o vlkodlakovi.''
,,Do úplňku zbývají dva dny,'' podotkne Axon.
,,Tu krávu ze sousední farmy to potrhalo a nechalo na silnici tak, aby ji tam někdo našel,'' dodává Donnerová. ,,Nastažilo to past.''
Ten večer přechází Doyle po laboratoři, zatímco ostatní vyšetřovatelé zaujímají svá místa u monitorů snímajících prostor lesa. Donnerová s Axonem jsou na pozorovacím stanovišti na okraji lesa.
,,Abych řekla pravdu,'' poznamená Donnerová, ,,nerada nosím zbraň. Znervózňzje mě to.''
,,Máme ji jen pro jistotu. Doyle je tentokrát výjmečne opatrný,'' namítne Axon.
Donnerová najednou ukáže na sledovací detektor. Na obrazovce bliká jasně zřetelný světelný signál, provázený silným zvukovým signálem. Axon s Donnerovou se otáčejí za tmavým stínem, který zahlédli v podrostu. Ten okamžitě mizí.
Doyle si toho pohybu také všiml a upozorňuje vysílačkou Axona s Donnerovou. Na obrazovce Doylova monitoru se objevuje postava tvora, který přebíhá pole. Drží se při zemi a až neuvěřitelnou rychlostí míří neomylně proti stádu.
Nedaleké vytí vlka ostře pronikne tichem noci. Donnerová se znovu snaží zachytit tvora detektorem. ,, Je příliš rychlý. Nelze jej zaměřit,'' říká.
Zvíře zaútočí Axonovi na obličej. Vyšetřovatle padá naznak, chráně si hlavu. Pak zvíře stráží k zemi Donnerovou, která ztrácí svůj detektor. Stěží se orientuje ve tmě a snaží se znovu postavit na nohy.
,,Petere,'' šeptá a pomalu sahá po zbrani.
Zvíře se stáhne zpět k Donnerové. Na chvíli na ni pohlédne. V jeho očích poznává cosi lidského, jakousi nevysloveou touhu. Pak zvíře s hrozivým vrčením znovu skočí. Donnerová pohotově zamíří a opakovaně vystřelí. Střely zasáhnou cíl, zvíře zavyje bolestí a snaží se co nejrychleji skrýt v lese.
Vyšetřovatelé opouštějí laboratoř a vydávají se do lesa na místo střetu.
Axon se omámeně posadí, čelo mu silně krvácí. Pomalu se staví na nohy. Nedaleko odtud v polích se chlupaté tlapy zvířete ztěžka zarývají do země. Zjevně mu ubývá sil, jeho dech přechází v sípot. Nakonec se bezvládně zhroutí k zemi. Vlčí znaky na rukou pomalu mizí a jeho ruce se stávají lidskými.
Skupina vyšetřovatelé OSIR, vybavená nočními radiolokátory, vytváří houfnici a prochází poli. Náhle jeden z nich vykřikne, že zvíře našel. Doyle s Donnerovou k němu běží.
Na zemi leží tulák Galen, hruď má pokrytou střelnými ranami, tvář i krk zbrocené krví.
Doyle hlásí uzavření případu: ,,Provedli jsme pitvu na farmářském pomocníkovi, známém jako Galen, a zjistili jsme, že projektily v těle odpovídají zbrani Donnerové. Kromě toho jsme v žaludku objevili částečně strávené kusy hovězích vnitřností. Jak se Galen proměnil v tvora podobného divokému zvířeti, zůstává tajemstvím. Od uzavření tohoto případu nedošlo v této oblasti k žádným podobným případům zabití dobytka.''
Dovětek
Zaznamenané skutečnosti by mohly napovída, že sezonní dělník Galen měl skutečně schopnost nabývat tělesných znaků vlka i s vražednými choutkami z toho plynoucími. Navíc, jak se zdá, nešlo o jediný případ. Zprávy o podobných událostech se vyskytly vícečetně na různých místech světa. Vlastní fyziologický proces přeměny druhu Homo sapiens v Canis lupus však zůstává tajemstvím.
DAN AYKROYD